Magické disky Palo Macha a Laco Terena

Spolupráce dvou kreativních osobností může vyústit do různě přesvědčivých výsledků. Prosazení jedné z nich na úkor druhé většinou spíše rozmělňuje individuální výkony obou zúčastněných, vzájemný a přílišný respekt může vyprodukovat dílo spíše průměrné (viz, v rocku, pokus o duet Johny Wintera a Jimmi Hendrixe) nebo, v ideálním případě dochází k fúzi a syntéze. Poslední případ nastává ve společné tvorbě významných výtvarných umělců, „sklářského“ výtvarníka Palo Macha a malíře velkoformátových akrylů Laco Terena. Čtyři zhruba metrové kotouče prezentují velmi zajímavou a originální kolekci artefaktů, které nabízejí zajímavý průnik abstrakce, figurace, velký cit pro materiál, kompozici, světlo a nikoli v poslední řadě expresivitu a působivost.

Již volba kruhového formátu není nahodilá, ale významně se podílí na celkovém vyznění objektů. Kruhový obraz/plastika může být jen pokusem o vybočení z tradičnějších obdélníkových či čtvercových formátů, ale v těch zdařilých (připomeňme Boschova Kulhavého poutníka) napomáhá soustředění diváckého pohledu a významně přispívá, jako v tomto případě, k dynamizace celkového vyznění. Implikovaný rotační pohyb je pak nejvýraznější ve čtvrtém kusu, pracovně bychom ho mohli nazvat jin-jang, kde využití jak vínové a fialové barvy spolu se zlatou, tak textury skla a pokoveného povrchu umocňuje inherentní dynamiku obou principů. Všechna čtyři díla využívají originálně škálu faktorů, která jim umožňuje skloubit výrazové prostředky malby, plastiky a skleněné plastiky. Využívají tělesové barvy (dominantně zlatou), translucentní barevné hmoty i transparentní části, k tomu harmonizující barevné kontrasty, procházející světlo a výrazně texturu povrchů – na „správných“ místech hladkou či zrnitou.

Dalším a v dobrém slova smyslu rafinovaným prostředkem je využití známého percepčního „dipólu“ figura-pozadí, markantně v třetím díle, kde jde o figuru na pozadí figury, přičemž do popředí se tlačí, texturou i barevně, druhé pozadí. Dosažená expresivní dynamika tak pracuje nejen v plánu kolmém na osu pozorování, ale i podél této osy, tedy do hloubky i dopředně.

Obdobně můžeme na tvorbu tohoto tvůrčího tandemu aplikovat Focillonovo rozlišení prostoru-prostředí a prostoru-hranice, kdy kruhový formát tvoří prostor-prostředí, figury a barevné kontrastní plochy prostor-hranici, ale nejvyššího účinku se dosahuje právě interakcí, průniky, percepčním i významovým přeléváním z jednoho „prostoru“ do druhého.

Čtveřice děl vystupuje jako jistá série nebo kolekce příbuzných výtvorů a jistě to platí o použitém formátu, matérii, barvách, kompozici, figuraci a výše zmíněných percepčních a výtvarných principech. Jinak ale stojí každé dílo o sobě a můžeme dokonce říci, že každé vytváří svůj vlastní estetický řád či vlastní estetický kód svého „čtení“. Každý ze čtyř disků má potenciál „rozsvítit“ vhodně zvolený interiér ve smyslu vnosu originální estetické hodnoty.